On hledá ji
Ona hledá jeho
Zatímco pro nějaký národ je prase symbolem něčeho nečistého, čím se opovrhuje, ošklíbá a ne div, že natahuje na zvracení, jinde jde od nepaměti o symbol štěstí a blahobytu. Ne nadarmo se říká: “Mít se jako prase v žitě!”
Prasátka v různé podobě si na počátku roku tak dávají darem do dnešních dnů na celém světě. V minulosti šlo o prasátka živá, dnes jsou to prasátka porcelánová, skleněná, kameninová i plastová. Takové prase bylo zárukou, že v budoucnu rodina nebude hladovět. Divoké prase bylo pro Germány i Kelty posvátné. Šlo o hledače pokladů. Umí totiž i v kruté zimě najít v zemi potravu. Dodnes je proto symbolem prosperity, plodnosti a síly. Jíst vepřové proto patřilo na novoroční tabuli, lidé věřili,, že jim takové jídlo zajistí sílu a prosperitu po celý rok.
Kdy se začala prasata uctívat?
Obrazce prasat se objevovaly už v jeskyních. Už v době neolitické si jich lidé vážili. Patřily k prvním zdrojům obživy, které začal chovat (kozy, ovce a prase). Bylo loveno, ale lidé se ho i obávali. Uctívali ho, objevoval se na totemech. Ztělesňuje a symbolizuje svět divokosti, hrubé síly, vášnivosti a plodnosti. Lidé se ho obávali a obdivovali zároveň. Kanec posléze rovněž figuruje i v řeckých mýtech.
Proč je prase špinavé
Za špinavá ho považují pouze v judaismu a islámu. A proto je také nesmí konzumovat.. Samozřejmě, že se objevily výmluvě v podobě výtek hygieny. Narážky měli i na jejich nohy a to, že nejde o přežvýkavce. Ve skutečnosti však šlo jen o to, že prase bylo posvátné u jiných náboženství, kde bylo i obětním zvířetem. Stalo se tomu tak již 3000 před naším letopočtem v Egyptě, kde došlo k vzrůstu důležitosti hovězího dobytka na úkor vepřového. V Horním Egyptě preferovali boha Hora (Horus), který byl spojen se sokolem a Dolní pak s bohem Sethem, který byl spojen s prasetem. A jelikož chtěl mít Horní Egypt navrch nad Dolním Egyptem, začali Setha a jeho prase spojovat se vším zlým. Prase tak začali spojovat se silami zla a jeho postavení bylo opředeno řadou tabu. Postupně se tak stalo nečistým a podléhalo různým zákazům. Týkalo se to však pouze vládnoucích vrstev v zemi. A jelikož islám i judaismus vznikl v Egyptě, byl těmito mocenskými půtkami ovlivněn, odrazilo se to i v něm.
Jaký paradox, když vezmeme v úvahu, že prase je symbolem britského královského majestátu. Válečníci obrazce kanců nosili na přilbách a Keltové kusy divočáka dokonce kladly i do hrobů svých zesnulých. Keltové věřili, že jde o chytré a mazané zvíře, které oplývalo také i magickou mocí.
Postavení prasete zničilo i křesťanství
Křesťané totiž označili prase za zvíře pohanů. A protože bylo spojeno s celou řadou kultů, oslav a rituálů, moc dobře si uvědomovali, že je jejich velkým nepřítelem, kterého se potřebovali zbavit. A tak jej označili za ďábelské zvíře. Církev jeho kvality a pozitiva převrátila vzhůru nohama. Díky ní se stalo zuřivé, ošklivé, hnusné a chlípné. Spojili s ním jeden ze smrtelných hříchů, a to smilstvo. Lov na divočáka bylo požehnáním, jak zlikvidovat ďábla a škodné. Pokud by se vyhladilo, tím lépe.
Prase jako amulet, který nosí smůlu i štěstí
Jako ochranný amulet se objevuje u Keltů, Germánů a jiných kmenů. Kdo má čuníka, s tím to osud myslí dobře. Chov prasat představovalo jistotu stravy. Jako symbol štěstí se užívá od 16. století. Námořníkům však prasata naopak přinášela smůlu. Bojí se totiž vody a rozdvojená kopyta se podobala těm ďábelským. Zlaté prase jako symbol štěstí pochází již z pohanských dob a je spojeno se zimním slunovratem. Dochovala se do dnešních dnů. První pokladnička v podobě prasátka existovaly již ve 13. století a pochází z jihovýchodní Asie.
